Jestliže jste na našich stránkách objevili kočičku, která Vás nějakým způsobem oslovila, ale nemůžete si ji vzít domů, adoptujte si ji virtuálně. Můžete jí přispívat na stravu a veterinární ošetření pomocí trvalého příkazu každý měsíc nebo poslat jednorázový příspěvek.
Napište nám prosím zprávu na e-mail info@pozorkocka.cz a finanční částku zašlete na náš účet 2800491775/2010 u Fio banky. Do zprávy pro příjemce napište identifikační číslo kočky, které najdete u jejího profilu na našich stránkách. Pokud Vaše banka neidentifikuje plátce jménem, ale jen číslem účtu, dejte do zprávy pro příjemce i své jméno.
Pokud se stane, že by Vámi vybraná kočička ve virtuální adopci našla domov, budeme Vás ihned informovat. Je pak na Vás, zda se ujmete jiného našeho svěřence. Pokud si to budete přát, zveřejníme Vaše jméno a částku u profilu Vámi adoptované kočičky jako jejího adoptivního rodiče :-).
Adoptivnímu rodiči, který vybrané kočičce přispívá déle než půl roku pošleme Čestný certifikát adoptivního rodiče a malý dárek jako poděkování za pomoc.
Angela od malinka byla problémové kotě. Pořád něco:-). Přesto ji milujeme a tak jsme se rozhodly nechat ji v depu u Bára napořád. Má diagnostikovaný autoimunitní problém. Občas jí praskají packy až do krve a je potřeba ji stále sledovat.
Pokud byste chtěly na Angelu andělskou adoptovat na dálku budeme moc rady.
Variab.symbol má 0445
Trojbarevnou Ťítěnku jsme jednou zkusily poslat do nového domova a nějak to nedopadlo. Nezvládla mladšího kocourka. A tak jsme se rozhodly, že už žádné stěhování a babča Ťíťa zůstane u nás na dožití. U tety Evy se jí líbí a prý jinam už ani omylem.
Pavlík pochází z Malešic, kde byl v lednu 2015 odchycen se starou zlomeninu přední tlapky. Pavlík je po úspěšné operaci a běhá zase po čtyřech tlapkách 🙂 K cizím lidem je ale velmi odtažitý až plachý a velmi těžko si zvyká na nové lidi ve svém okolí.
Rok 2019: začátek tohoto roku byl pro Čaka trochu hektický, bohužel paní JIndra zemřela a Čako musel na chvilku k nám do depa, kde se mu moc nelíbilo, hlavně kvůli většímu množství koček. Naštěstí se na něj, ale štěstí usmálo a Čako bydlí u babičky na Harfě, které umřel její kocourek. Líbí se mu tam, je to spokojený kočičák. A další dobrá zpráva je , že ledviny se mu vrátily k normálu a tak si občas může dopřát nějakou tu neledvinovou dobrotu.
Rok 2016: Čakoušek se těší ze života, je v depozitu u paní Jindry na Vinohradech, bez dalších koček, paní Jindru má celé dny doma. Pro Čaka ideální stav. Přesto by chtěl mít domov , kde by mohl zůstat nastálo.
Čako je v naší péči od dubna 2015. Za tu dobu se z místy olysalého kocoura s ohnilou nohou stal černočerný ultramazlivý lesknoucí se pětikilový „tank“. Jeho ledvinová dieta je na finance nákladnější a jeho žárlivě zabijácké sklony vůči jiným kočkám vyžadují také speciální zacházení. Je to tedy celkově poněkud náročnější zvíře, které by to ve standardních „masových“ útulcích asi nemělo vůbec lehké. Naší individuální péči vítá s vrněním, a svou láskou a důvěrou k lidem nám mnohé vynahrazuje.
Rok 2019 : Syčilka stále obývá zahradu a přilehlou stráň v Klecanech a těší se dobrému zdraví.
———————–
Rok 2016: Syčilka je pořád stejná. K cizím nedůvěřivá, k tomu koho zná, nejmilejší na světe. Tulačka s velkým kočičím srdíčkem.
————————
Syčilka je obyvatelka klecanského depozita již od roku 2011. Při odchytu to bylo asi 10 měsíční syčivé vyžle, co se krčilo v koutě a nenechalo na sebe sáhnout. Asi kvůli tomu se neumístila, nikdo o ni nejevil zájem. A tak jsme se rozhodly dát ji do virtuální adopce. A abychom ji nekřivdily, už to není syčivé vyžle, ale krásná černobílá kočičí dáma. Lidí se bojí, když přijde někdo cizí, hned upaluje někam do stráně. Ode mě se, ale nechá pohladit, ducá hlavičkou a pacičkou bez drápků mě hladí po tváři a i po hlavě. Je prostě úžasná a milá. A moc ráda baští, jakmile zavolám, už metelí jak o život i kdyby byla kilometry daleko.
Rok 2019: Svatka celé dny pozoruje cvrkot z bezpečí střechy přístavku na dřevo nebo se občas proběhne strání nad domem, aby se po výletě zase usadila na střeše. Spí v boudičce a každá ráno a večer se chodí mazlit.
—————————–
Rok 2016: Svatavka mazlivka je tlusťoučká a milá, ráno potřebuje podrbat za ušima, večer pořádně pohladit zádíčka. Pak je spokojená a šťastná.
——————————
Mouratá Svatka je u nás od roku 2012, byla postrachem depozita, protivná, syčivá a útočná. Bylo velmi těžké se starat o ní i jejích 5 potomků. Přesto z koťat vyrostla přítulná a milá stvořeníčka a všechna našla své domovy. Jen o mouratou a protivnou Svaťuli nikdo, jak jinak nestál. A tak jsme jí daly svobodu a vypustily ji na zahradu s tím, že půjde do virtuální adopce. Sváťa se po několika dnech strávených v přístřešku na dříví osmělila a začala chodit k miskám s jídlem a pak ani nevím, jak se to stalo se z postrachu depozita, stala milounká a mazlivá Svatavka. Nikdo jiný než já na ní ovšem nesmí sáhnout, ale já můžu drbat na hlavičce, za krčkem, na zádíčkách …jen chovat se nechce. Podle jejího chování si myslíme, že by nemohla žít v bytě nebo někde, kde by ji cokoli a kdokoli omezoval. Je to nezávislé, hrdé kočičí stvoření.
2019 – Saša je spokojený kocour, rozmazlený, mazlící a milující. Venku si to užívá a okolí svého bydliště má dokonale prozkoumané. Dokonce občas mívá i kocouří návštěvu. Ale jen na dálku:-).
————————————————–
2018 – Letošní rok v srpnu nám Sašánek trochu nahnal strach. Zhoršil se poslechově a i ledvinové hodnoty velmi stouply. Byl 4 dny na infuzní terapii a zázraky se dějí . Saša to dal a znovu je v plné síle. Teta Míla ho bere na procházky ven, samozřejmě na kšírkách.
—————————————————–
2017 – Saša vzkvétá a jeho ledviny se drží v normálku.
——————————————————
2016 – Sašánek se má dobře. Je milovaný, opečovávaný, rozmazlený a trošku obézní kocour. Teta Míla se stará vzorně.
Představte si kočku, při pohledu na níž malé děti pláčou (ozkoušeno na vlastních dětech), která vydává zvuky jako temný stín z vaší noční můry, a když se o vás otře, máte pocit, že vás objímá půl roku nemytý bezdomovec.
Tak takový je kocour Satan, který k nám připutoval 14.11.2014.
Je z Poděbrad, kde se prý už pár týdnů potuloval okolo skladů s chovatelskými potřebami. Včerejší vyšetření na veterině objasnilo to, proč tak hrozně smrdí i to, proč má stále zhruba na centimetr pootevřenou tlamu (jakoby vás chtěl každou vteřinou sežrat) – má zřejmě starší zlomeninu čelisti, která mu špičáky posunula tak, že se kříží a nemůže skousnout. Takže mu z huby stále kanou sliny, nemůže se čistit, jazyk má okoralý jak týden starý chleba, tlustá vrstva zubního kamene, svrab a blechy jsou už jen drobnosti. Ale nejhorší na tom je, jak je to hrozně milé a mazlivé zvíře!
