Rubrika: marodka

Pořád bojujeme, nevzdáváme to, ale je to zápřah.
Největší (tmavší) Stripe má energie na rozdávání, a tak po bráchách (kteří jsou rádi, že jsou rádi) šlape a visí na škrabadlech a vůbec se raduje, že je z nejhoršího venku.
No uvidíme, budoucnost je nejistá, ale i snaha se počítá 🙂
Tři prckové z pole u Brandýsa nad Labem. Původně dne byli 4, ale bohužel než dorazili k nám jeden drobek to nedal.
Dva bílomourci jsou docela vitální, sice jim nejsou vidět oči, a nosiky mají zalepené rýmou, jsou to kostřičky, ale snaží se baštit a při ošetřování zoubky ukážou a drápky tasí.
Maličký zrzeček je na tom nejhůř , ale bojuje, noc překonal a teď je u tety Míly na ošetřovně, antibiotika, zahříváme, dostává sirup a vlažný heřmánkový čaj.
Zítra ráno opět veterina a uvidíme co dál.
To se zase někdo zbavil nechtěných koťat, urazila bych mu ruce.

Pořád bojujeme, nevzdáváme to, ale je to zápřah.
Světlejší bílomourek Gizmo nám trochu hapruje, v levém oku se udělal vřed a znovu se víčko zatahuje, a to i přes antibiotika a pravidelné rozkapávání.
Tři prckové z pole u Brandýsa nad Labem. Původně dne byli 4, ale bohužel než dorazili k nám jeden drobek to nedal.
Dva bílomourci jsou docela vitální, sice jim nejsou vidět oči, a nosiky mají zalepené rýmou, jsou to kostřičky, ale snaží se baštit a při ošetřování zoubky ukážou a drápky tasí.
To se zase někdo zbavil nechtěných koťat, urazila bych mu ruce.zila bych mu ruce.

Pořád bojujeme, nevzdáváme to, ale je to zápřah. Zrzek Stevie Wonder (jak ho pojmenovali na veterině, když ležel na hospitalizaci a pracoval na “zmrtvýchvstání”) se krůček po krůčku snad malinko lepší. Lépe papá, hezky kaká, občas si i pohraje. Ale je to stvoření křehoučké a lehoučké jak babiččin porcelán.
Tři prckové z pole u Brandýsa nad Labem. Původně dne byli 4, ale bohužel než dorazili k nám jeden drobek to nedal.
Maličký zrzeček je na tom nejhůř , ale bojuje, noc překonal a teď je u tety Míly na ošetřovně, antibiotika, zahříváme, dostává sirup a vlažný heřmánkový čaj.
Zítra ráno opět veterina a uvidíme co dál.
To se zase někdo zbavil nechtěných koťat, urazila bych mu ruce.

Na Bohdalci, kde se staráme o lokalitu místních toulavek se 3.října objevila vyhublá, bojácná kočička. Hrnula se sice k misce s krmením, ale moc tomu nedala. Přežvykovala a převalovala v tlamce každé sousto a bylo vidět, že nemůže kousat. A tak se jelo pro sklopec a vítáme u nás nový přírůstek babču Barunku. Na veterine Metropolevet, jí ještě ten den vytrhli 4 shnilé zoubky. Nechali ji na kapačkách a další den už Barunka putovala k tetě Radce na Spořilov. Je to kostřička potažená kůží, dehydrovaná, hladová, s načatými hodnotami ledvin, nemocným okem. Vyděšená. Prvních pár dní jen spala, jedla, spala a jedla. Bylo vidět, jak odpočívá a užívá si klidu. Podle pána, který tam občas kočky krmil je jí 5 let, odhad pana doktora byl 15. Těžko říct, život na ulici se na takových kočkách podepíše. Za rychlou pomoc s veterinou a její uhrazení děkujeme Markétce Miltové z Catworld. Barunka už se nechá pohladit, ale hrůzu se snaží pouštět při každé příležitosti

Bohužel 30.8.2021 byla u Lasíka diagnostikována mokrá forma FIP. Ihned jsme zahájily léčbu a doufáme, že to zvládneme, Lasík i my. Bude težký boj.
Lasík je úžasný kocour, je akční a zvědavý. S bráchou Bossem jsou skvělá dvojka. Umí si hrát snad se vším co jim dáte. Myslíme , že Lasík bude v dospělosti kluk jak buk.
Lasse je miminko, je velmi hravý a průbojný . Ničeho se nebojí . Svého brášku Bosseho pěkně pere.
Bude z něho krásný a statný kocour.
Více fotek na :https://pozkoc.rajce.idnes.cz/Hleda_domov_-_Lasse_a_Bosse/

Ležela jsem vyčerpaná a nemocná na silnici a kdyby mě jedna paní nevzala do auta, asi bych už nebyla. Velká rýma a velký zánět dutin a skoro slepá očka k tomu. Nos jsem měla úplně zalepený a nemohla jsem dýchat. Jsem, ale moc a moc mazlivá, hodná a trpělivá. Rýma se mi už asi nevyléčí úplně a na oči vidím jen malinko. Teta Ivana mi říká, ty moje malá číňanko. Nechápu to, prý kvůli těm šikmým očkům. No a co no, mě to neva, jsem ráda na světe a ráda dobře jím.
Drobná mourinka Tabletka ležela nemocná u silnice v Lensedlech. Tekoucí oči, velká rýma a velký zánět dutin. Takhle dopadla u veterináře. Naštěstí ji našla paní Judita a kočičku nechala ošetřit a přivezla ji k nám. Tabletka je moc hodná, vděčná a mazlivá. Doufáme, že léky zaberou a z Tablety bude zase kočka jako lusk.

Moje máma je Puňta a já jsem prý roztomilý, střapatý a velký bojovník. Jen tak se nedám. Tetky mě teď léčí oči a rýmu, protože se mi to pořád vrací jak bumerang. Ale konečně našly něco, po čem se mi to hodně lepší.

Kluk od mamky Punti, roztomilý, střapatý a velký bojovník. Jen tak se nedá. Zatím se rozkoukává a trochu se nás ještě bojí, ale my se nadáme a budeme ho trošku mučit mazleníčkem. A taky mu, až bude čas najdeme super domov. Zatím čeká až vyroste. Je bílý a má jen pár flíčku do mourata.

Moje máma je Puňta a můj brácha je Čmelda. Jsem na tom stejně jako on. Tetky mě taky léčí oči a rýmu, protože se mi to pořád vrací jak bumerang. Ale konečně našly něco, po čem se mi to hodně lepší. Já jsem na tom tedy o něco líp než brácha.
Kluk od mamky Punti, roztomilý, střapatý a upištěný. Zatím se rozkoukává a trochu se nás ještě bojí, ale my se nadáme a budeme ho trošku mučit mazleníčkem. A taky mu, až bude čas najdeme super domov.
Zatím čeká až vyroste.

Teta mi říká Punťa ťuňťa, protože se prý pořád bojím i když nemám čeho. Byla jsem poslední maminou z odchytové lokality v Bajkalské ulici. Dlouho jsem se nenechala chytit, až jsem si sebou přivedla dva malé batůžky. Dva kluky. A kvůli nim, jsem vlezla i do klece. Nejraději bych bydlela venku v domku, ale zatím to nejde, nikdo mě nechce. Tak tu s klukama čekáme a třeba se stane zázrak.
Puntě tečou očka a vrací se jí rýma. Je zatím v léčbě a zlepšila se.
Punťa je poslední mámina z naší odchytové lokality v Bajkalské ulici. Dlouho se nenechala chytit, až si přivedla sebou už dva malé batůžky. A protože se o ně vzorně starala, následovala je i do odchytové klece. A tak Punťa a její kluci Čmelda a Brunda už jsou v bezpečí. Punťa není úplně mazlivá, syčí a pouští hrůzu, ale naštěstí jen jako. Snad se to časem upraví. Ráda by bydlela v domečku se zahrádkou. Je zvyklá být venku.

Ahoj lidi, jsem kocour Mikeš, boty nenosím a mluvit po Vašem taky neumím. Ve světě už jsem byl a teď bych se rád usadil. Jsem už trochu starší asi tak 7- 8 let, ale jsem pořád kus chlapa. Nejsem teda úplně mazlivej a přítulnej, pohladit se nechám to zas jo i zavrním, ale žádný velký šmajchlování nečekejte. Strašně rád bych bydlel v domku s gaučem  postelí či křeslem, kde bych mohl trávit dlouhé zimní večery a se zahrádkou, bezpečnou to dá rozum, kde bych prohnal myšky a asistoval Vám při zahradničení. No jo já vím, takový domov se hledá dost blbě. Ale co, kdo si počká ten se dočká. Tak já čekám v Klecanech, očkovaný, kastrovaný, sbalený batůžek v koutě.