Rubrika: marodka

Drobná mourinka Tabletka ležela nemocná u silnice v Lensedlech. Tekoucí oči, velká rýma a velký zánět dutin. Takhle dopadla u veterináře. Naštěstí ji našla paní Judita a kočičku nechala ošetřit a přivezla ji k nám. Tabletka je moc hodná, vděčná a mazlivá. Doufáme, že léky zaberou a z Tablety bude zase kočka jako lusk.

Rozárku jsme přijímali ze špatných podmínek. Jak žila do svých cc a8 let nevíme, ale víme , že její panička ji odložila ke své kamarádce na 14 dní, ale nějak na Rozárku zapomněla a ta u kamarádky zůstala dva roky. Bohužel péče zde nebyla asi nic moc a tak Rozárka má silnou hypertyreózu , tz. špatnou funkci štítné žlázy. Byla na tom opravdu špatně. Ted už bere léky a její stav se zlepšuje. Potřebovala aby bydlet u někoho doma, kdo by jí dal lásku a péči. Veškerou léčbu a veterinu by spolek hradil. Rozárka bere ráno a večer lék Felimazol a má své dietní granule. Nejraději baští vařené masíčko a občas sní i konzervičku.
Péče o ní není náročná a my bychom jí opravdu přály láskyplný domov, který si zaslouží.

Kristiánek teď trochu marodí se zoubky a s virózou. Bere antibiotika a až bude trochu více v kondici, ještě podstoupí revizi ústí dutiny a zubů.
Zavřete oči odcházím…. tak tedy náš Kristián neodchází zatím, ale naopak rozšířil řady našich pozorkocourů.
Přitoulal se na krmné místo na Proseku, vypadl příšerně sešle, z tlamy mu kapaly sliny, kožich samý dred a cucek. A nechal se chytit a mazlit. Je pravda, že na ošetření na veterině měl svůj vyhraněný názor a pokusil se srovnat ordinaci se zemí, ale to bylo asi nedopatřením. Protože Kristián je starší, a rozvážný pán, mazlivý a přítulný. K vidění nebo rovnou k adopci je v depu Klecany. I nezávazné návštěvy našeho elegána vítány.

Březen 2021
Mazlík marodí a to už dlouho, musí mít struvitovou dietu, má kaudální stomatitidu, a přenáší vir calicivirozy. Tím se mu velmi zmenšila šance na domov. Musel by být buď kocour jedináček nebo by musel k dospělé kočce plně očkované. S Mazlíkem je to jak na houpačce, jednou lépe, pak zase hůř.
Tety už jsou ze mě nějaké zoufalé. Nevím přesně co to je, ale jestli je to takovýto, jak dělá teta Katka:,, Ach jo co s tebou ty kluku, ach jo. „Tak to je děs. Snažím se uzdravit.
Jsem kocour urostlý a ztepilý jako smrk. Svalnaté tělo a mrštnost v každém pohybu. A jmenuju se MAZLÍK… to je děs. M.A.Z.L.Í.K. Nechápu, kdo tohle jméno (teto Jano) mohl dát mě panu KOCOUROVI. Kdybych se jmenoval Rambo nebo Stallone, tak to je jméno hodné kocoura. No, a aby to bylo fakt na pováženou, tak to ještě, abyste věděli, žádný mazlík nejsem. Lidi moc nemusím, jsem spíše obezřetnější. Teda, abych Vás zase nehoupal, teta Katka mě pomazlit může i trochu pochovat. Tý teda mazlíka udělám. Ale nikomu jinému ne. Zatím. Rád bych bydlel ve svém, to jo, ale když já tak nemám rád přesuny. Letos jsem hodně marodil, nejdřív močové cesty a pak zase zuby a dásně.