Rubrika: Koťata (do 1 roku)

Samíka jsme přebraly od paní, která ho zachránila z ulice, postaral se o něho, než se u nás uvolnilo místo. Samíček je neuvěřitelně mazlivý, lidský kocourek. Lidi má rád, kočky má rád, je rád na světě.
Nejraději se o Vás otírá a žadoní o mazlení. V depozitu u Elišky je s mourečkem Palmerem a tvoří spolu akční, zlobivou dvojku. Samík umí spát v posteli, perfektně honí každou hračku a vrní, jak se na něho podíváte.

Jé myška, jé papírová kulička, mávátko, je štěně…
Chvátám, chvátám, nemám chvílí klid. Nemám čas, musím lumpačit, běhat a někoho honit. Cože si mám vybrat? Jo kam půjdu bydlet? No tak to prý mi vybere teta Katka. Prý tomu rozumí a já, já jí věřím.
A tak to jo, to se zastavím, pomazlím se, povrním, popřemýšlím. Klidně mě u toho mazli teto. Když budeš mazlit, budu spát v noci jako dub u tebe v posteli.
Šlapetka je jedno z 12 koťat z odchytové lokality v Holešovicích. Je to velmi mazlivý a kontaktní kluk. Neustále by se mazlil a když ho chováte ,,šlape” odtud jeho jméno Šlapetka. Dost dlouhou dobu se léčil ze zánětu horních cest dýchacích, který bohužel měla většina holešovických koťat.  Šlapetka je uličník a veselé, hravé kotě. Miluje všechna mávátka, myšky a míčky. Je s ním legrace. 

Jsem sice kočička, ale říkají mi Šoguna. Jsem třetí z bojovníků z Měchenic. Nechci, aby na mě nikdo sahal, to pak bojuju jako o život. Jsem tu prý šéfová, mám na povel Gejšu i Samuraje.
Začínáme si teda trochu zvykat, abych zase nelhala a s plným bříškem si budeme zvykat ještě líp. Nejraději bych bydlel s bráchou Samurajem někde v domku se zahrádkou. Abychom se nemuseli moc mazlit a mohli si lítat bezpečně po zahradě, po stromech a tak. Jako, že bychom u žili s Vámi nebo vlastně tak trochu vedle Vás? Myši chytat umíme.

Já jsem velký bojovník, všech bojovníků. Drápky tasím rychle, prý jako samuraj meč. A tak se jmenuju Samuraj. Teta teda říkala, že až se budu mazlit  a vrnět, že to jméno nebude nic moc. Jenže, mazlit se a vrnět to já teda nebudu, teda určo ne teď, to ať si nikdo nemyslí. Moc si rozmyslím.
Nejraději bych bydlel se ségrou Šogunou někde v domku se zahrádkou. Abychom se nemuseli moc mazlit a mohli si lítat bezpečně po zahradě, po stromech a tak. Jako, že bychom u žili s Vámi nebo vlastně tak trochu vedle Vás? Myši chytat umíme.

Já jsme mourovatý kluk Palmer. Jsem tu se čtyřmi brášky a jednou ségrou. A jak už jste asi četli jsme prý plašani. Jako, že se bojíme. Já se teda bojím a to hlavně, když mě ty tetky chtějí chovat.  To dokonce i syčím a kopu a peru se. Jenže zatím mě vždycky přepraly a hladily mě kožich. Fuj. Ale pak mě uplácejí dobrotou.

Já už se taky trochu mazlím. Jako brácha Prokop. Chci už někde bydlet, tak se snažím, co mi síly stačí.
Jsem poslední z pěti bojínku z Petrovic. Ale prý jsem nejodvážnější. Jsem už dokonce nastavila hlavičku k pohlazení a přivřela oči. Prý slastí. Jo slatí, jsme je radši zavřela, jak jsem se bála.
Ale stejně jako ostatní moc ráda papám. Tak to pohlazení holt nějak vydržím a pak dostanu dobrotu. 
Pontia se už trochu lepší, už to není takový ustrašený uzlíček. Věříme, že tam, kde bude opravdu doma jí to moc dlouho trvat nebude.

Tak Vám oznamuji, že už se trochu mazlím. Teta Kamila si s námi hraje a tak se pomalu osměluju a vylézám na světlo božííí. A už umím používat postel. Bezchybně.
Jak píše brácha, ty ženský jsou prostě urputný. Ach jo, mám já to trápení. Doteď jsme se proháněl po zahradě a teď sedím v nějaké karanténě nebo co. Jsme tu sice s ostatními sourozenci, ale všichni se tu bojíme. Pořád na nás někdo sahá, hladí nás a utěšuje. Jediný klad tu je ten, že je tu plnooo jídlo. No dobře ještě je tu teplo. Ty ženský jsou, ale s tím hlazením fakt otravný.

Tak já jsem prý malá čertice, provokatérka a lumpice. Rarach že mi kouká z oček? NO dobře trochu zlobím, pokouším, vymýšlím čertoviny. Ale zase abyste věděli, teta říká, že stejně jako jsem zlobivka, jsem i mazlíček. Takový pekelný motůrek. Mazlení mám ráda. A ráda i baštím. Růženku našla slečna na kraji silnice samotnou, plačící. V okolí žádná kočka ani jiná koťata nebyla a tak Růženka putovala do tepla, dostala napapat a pak se přesunula k nám. V kožíšku blešky, jinak celkem v pořádku. Růženka teď čeká v karanténě na první očkování a a pak se těší na nový domov. Růža je velmi akční, mazlivá a ničeho se nebojí. Čeká na očkovaní.

Když nás našly byl jsem malej, plachej, a měl jsem na kahánku. Všichni 4 jsme měli na kahánku. Já měl bolení bříška, rýmu a vůbec byl jsem celej takovej rozbitej. Ale tety nás začaly spravovat, nacpávaly nás vším možným, a i když jsem prskal a syčel, neodradilo je to. Ted už jsme jako rybička, moc se teda mazlit nemusím, ale v posteli spím rád. A hrozně rád běhám, skáču a hraju si.
A asi to bylo dobře. Už je mi fajn. Čekám na domov.

Mouráček Skittles z odchytu v Bajkalské ulici bojuje s virozou, má střevní problémy a je hubený. Dostává antibiotika, podpůrné prostředky, pasty a vitamíny, zavodňujeme  a doufáme, že se jeho stav bude už jen zlepšovat. 

Ťuk je krásný, štíhlý a mazlivý kluk. Je velmi akční a hravý. Nudit se s ním určitě nebude a nejradši bude , když bude mít kočičího parťáka. To pak, myslíme, můžete prodat i televizi.
Bzuk a Ťuk jsou z Holešovic. Mamina je porodila do trávy a když jsme se pokusily o odchyt, nechala koťata koťaty a ta zůstali v trávě bez mámy. Nejprve jsme je daly do klece, do teplých dek, ale máma k nim přestala chodit. A tak si teta Dominika zahrála na mámu a mrňousků vyrostly krásní veselý kluci.  Jako všechna holešovická koťata i kluci mají lehké respirační problémy.