Rubrika: Koťata (do 1 roku)

Timy je malé trdlo. Je to bojácný a ustrašený kluk. Pořád před tetou utíká a nechce se nechat ani pohladit ani pochovat. Přesto si myslíme, že nový domov by se mu moc líbil a určitě by se brzy ochočil a vymazlil. Jen se zatím na něj nikdo neozval. A Timothy čeká trpělivě s bráškou Dinozzem a Gipsem a když by mohly alespoň dva bráškové bydlet spolu, byli by to ti nejšťastnější kocourci na světě.

Dinozzo je krásný kocourek, má hebký kožíšek a roztomile bílý kousek na čumáčku. Nechá se pohladit, chovat se nechce. Je to plašší kocourek, bojácný. Bude potřebovat hodně trpělivosti a lásky. Když se mu budete věnovat určitě brzo zjistí, že hlazení a pochování je fajn. Dinozík je opravdu slaďoušek.

Teta mi říká vrahounku. Já si to rozmyslela a nechci, aby na mě kdokoli znovu zdůrazňuji kdokoli sahal.
Není to tu špatné, ale ty tetky mě fakt štvou, s tím svým úlisným hláskem. Jakmile přestanu být pozorná hned tou svou ručičkou po mě jdou. Chci ven a hotovka.
Jsem ségra Olivie a Eliáše. Zatím se trochu bojím, ale pomalu si myslím, že bych toho mohla nechat, aby je nenapadlo mě vrátit zpátky, ty jo to bych nechtěla.

Já jsem sestra Ementálka, po kastraci jsem mela jít zpátky ven, ale tetám se mě zželelo a tak si mě nechaly. A já jsem ráda, protože bez bráchy by to nebylo ono. A ještě ke všemu, já jsem děsný mazel.

Effinka je už zdravá, hravá a mazlivá . Hodně mazlivá. Bude ráda za kočičího kámoše.
Já jsem ségra Majunky a jsem taky černá jako bota. Jsem, ale mazlivější. Ráda se chovám a vrním a vrním a vrním. A taky ráda jím. Ted mě zrovna trápí nějaký muribundus, ale hned jak se uzdravím, chci jít k Vám bydlet. Pac a pusu Effinka

Drobný, ale úžasně společenský a veselý Žížaláček bude ozdobou každé domácnosti. Je to nesmírně akční kotě, má rád společnost ostatních koček, bude tedy dobré pokud by v novém domově měl kočičího kámoše. Ničeho se nebojí a je ho všude plno. A miluje lidi a mazlení. Jestli chcete zrzavý ocásek tak si pořiďte Žížaláčka. Bude s Vámi chodit všude.

Teta mi říká, Malej. No a co, že jsem malej, já vyrostu a to pak uvidíte jakej ze mě bude kocour. A pořád na mě šišlá, hele to je fakt peklo. Našla mě v zimě venku, prý mě někdo vyhodit. Ale to já přece vím. Fuj už toho lumpa nechci vidět. Jsem moc mazlivý a miloučký a taky pěkný rošťák.

Kryštofa s bráškou Akimem, asi dvouměsíční mourečky našla shodou okolností naše depozitní teta Klárka při odpolední procházce v ulici Bajkalská. Odebraly jsme odtud desítky zvířat a pořád se tam nějaká vyskytují. Přesto, že Verunka lokalitu monitoruje dnes se tam objevila tahle mrňata. Kde se vzala tu se vzala. Oba mrňousci byli podchlazení, místo oči boule, zalepené nosy, hladoví, s evidentními střevními potížemi. No a nechte je tam, takže Klárka je odchytla a odvezla na veterinu Nusle. Teď už jsou v teple, konečně se jim podařilo odebrat krev. Trošku papali, ale jeden z nich má špatnou hematologii, málo bílých krvinek a taky oči nic moc, snad budou vidět.

Žouža je akční zrzavá holka. Lítá jak peršing, pořád mluví a nic před ní není v bezpečí. Běhá, skáče a dovádí. Je velmi milá a mazlivá. Po hře padne a usne. Bude ráda za kočičího kamaráda. V novém domově si bud muset trošku zvyknout. Všechno prozkoumat a objevit. Potřebovala by kočičího kámoše.

Jsem Pikola, Pikolína, černá jako bota. Našli mě daleko za vesnicí, vysoko na stromě, jak pláču. Naštěstí se našel člověk, který pro mě vylezl a tak jsem se dostala k tetě. Byla jsem plná blech, ale hrozně mazlivá a to jsem teda pořád. Ráda bych našla domov, kde je další kočičí kamarád. Nyní jsem v dočasné péči v Praze.