Vydáno: 29.1.2015
Publikováno v časopise 2/2015
S novým občanským zákoníkem, který vstoupil v účinnost před rokem, se změnil i status zvířete. Člověk nebo věc, nic jiného ve staré právní úpravě neexistovalo. Co nebylo člověkem, bylo věcí a naopak. Jenže zvíře je živý tvor, považovat ho za věc by bylo bezcitné a člověkem být logicky nemůže. Již rok proto platí, že zvíře není věc. Někdy se však na něj přesto musí pohlížet stejně, třeba kvůli tomu, aby šlo normálně prodat a fungovala ochrana jeho majitele.
Se zvířetem se právně nakládá jako s věcí pouze v rozsahu, který odpovídá jeho povaze živého tvora. Domácího mazlíčka nelze dát do zástavy ani ho nemůže zabavit exekutor. Pejska, který je na svém majiteli citově závislý, nemůže zabavit banka kvůli nezaplacenému dluhu. Jinak to však bude například u chovných zvířat. Nikdo exekutorům nezabrání, aby zadluženému farmáři zabavili třeba stádo krav. Jak je to ale se zodpovědností, náhradou škody, nákupem a prodejem nebo cenou zvířete?