Víte co mají společného Šklíba, Sovička, Kula, Dorinka, Nikita, malá Cooper či Penny? Jsou to želvy. Ne nebojte se, nepřešly jsme na exotická zvířat. Pořád nám jde o kočky. Jsou to želvy kočičí, nemají krunýřek a hlavu schovávají maximálně na gauči pod polštář.
Želvičky jsou zvláštní nejen zbarvením, ale většinou i povahou. Přesvědčte se sami, čtetě dále.
Výtvarnice Romana Štryncl (www.stryncl.cz) z Brna má ráda kočky, a proto nemalou část své tvorby věnuje právě jim. Kolekce kočičích olejomaleb nazvaná “Souhvězdí Bohumila Hrabala” vznikla v roce 2013, a je bohacena básněmi Aleny Vávrové. Výstavy jsou spojené s dobročinnými aukcemi pro kočičí bezdomovce v útulcích po celé české republice. A teď máme my tu čest, že i pro náš spolek namalovala Romana, krásný obraz našeho kocourka Satana.
Obraz je plátno, olej, 40 x 40cm bude vystaven bude spolu s dalšími obrazy od 30. 1. 2017 do 5. 3. 2017 v Kavárně Kočičí v Karlíně a celá vydražená částka je věnována Pozor kočka!.
Při psaní výroční zprávy vzešel dotaz – co vlastně naše příznivce o nás zajímá? Co by ve výročce nemělo chybět, co by se z ní člověk měl a chtěl dozvědět? A zajímá lidi o nás něco víc, než co píšeme na facebook nebo webovky?
Proto vznikl projekt „Středeční otázky na Pozkočku“, jehož obsah si máte šanci sami určovat.
Kočky, které nikdo nechce, kočky staré, kočky s hendikepem, kočky s chronickým problém, kočky plaché……
Máme jich u nás v Pozor kočce! také pár. Každý rok u nás nějaká ta nešťastná kočičí duše zůstává.
A my se ptáme proč? Proč si nikdo nevezme Čaka, Bubí, Farina, Sašánka, Bellušku, Syčilku, Slapíčka nebo Hectora? Jsou opravdu tak jiní než ty ostatní, zdravé a mladé kočky? Je s nimi větší práce? Jsou s nimi větší starosti? Možná ano.
Čeho se bojíme? Že nás opustí dřív než by nám bylo milé? Že se budeme muset dívat, jak jim není dobře, jak nám pomalu odchází pod rukama, jak jim nemůžeme už pomoci? Bojíme se podávání léků, ošetřování neduhů. Bojíme se, že nás budou stát peníze? Nechceme plašánka, protože ho nebudeme moci pomazlit?
Možná ano. A přesto si myslím, že je dobré to zkusit, že si to zaslouží.
A tak si Vám v průběhu příštích týdnů dovolím představit naše kočky, které dosud nikdo nechtěl. Některé samozřejmě již do adopce nemůže a nechceme nabízet, jsou příliš zvyklé na místo, kde dosud byly a přesun by možná nezvládly, ale přesto je připomenemeJ.
PROTOŽE VŠECHNY MELY ŠANCI NA DOMOV.
Možná když si přečteme znova jejich životní příběh, koukneme se na fotky a zamyslíme se nad nimi …třeba se podaří jim tu jejich kapičku štěstí najít.
Říkáte si, má vůbec cenu se s nimi „párat“? Vždyť budou dlouho zabírat v útulku místo. Nebylo by jednodušší je nechat uspat a nabrat místo nich nějaká fešná koťátka?
No jednodušší by to bylo, ale takhle my to neděláme. Když už se jednou zavážeme, že se o někoho postaráme, nehledáme nejjednodušší řešení.
Protože když najdeme odvahu sklonit se k těmto, nechtěným kočkám, objevíme mezi nimi nejeden poklad. Oni se od těch našich mazlíků a roztomilých koťat a bezproblémových koček liší pouze tím, že nikdy nedostali šanci mít ten svůj domov.
Kalendář nabízíme ve formátu A4 za cenu 125 korun a můžete si k němu pořídit také tématické pexeso za 39,-.
Poštovné je 35 korun. Osobní předání je možné v Praze na několika místech a také v Říčanech. Objednávat můžete na mailu frantiska.kernova@gmail.com
A nyní máte možnost si je pořídit přímo v kamenném obchodě na náměstí Jiřího z Poděbrad, a to díky vstřícnosti jedné ze zaměstnankyň Vinohradského knihkupectví.
Adresa je: nám. Jiřího z Poděbrad 1424/5, Praha 2. Otevírací doba: pondělí – pátek 9-18:30, sobota 10-13.
Cena kalendáře je 125 korun, pexeso získáte za 39,-. I nadále však můžete objednávat na mailu frantiska.kernova@gmail.com, pro zaslání poštou nebo předání jinde.
Veškerý zisk z prodeje kalendáře bude použit k pokrytí nákladů na nákup krmiva a veterinární péči.
Několik dalších fotek kalendáře (a pexesa) najdete na: http://pozkoc.rajce.idnes.cz/Kalendar_2017_a_pexeso/
V pondělí 22. 7. jsme odchytávali narychlo lokalitu asi 15 koček v Kobylisích. Důvod zmiňovat nemusím, ten všichni víme, bohužel. A nic veselého na něm není.
Podařilo se nám odchytit 7 dospělých koček a kocourů a 8 koťat od 2 ½ do 3 měsíců věku.
A co dál?
6 dospěláků už je po kastraci.
Bílá kočka s černými flíčky, černá kočka a černý kocour, bílý kocour s mouratými fleky jsou už zpátky v lokalitě. Světlá mourinka a černobílá Šarapka (velký mazlivý ,,plašan“) zatím zůstávají v Knovízi. Černobílý kocour Šmoula, nejmazlivější ,,plašan“ pod sluncem, má zánět horních cest dýchacích a bere antibiotika, takže kastrace ho teprve čeká. Léčí se Evči v Holešovicích.
Z 8 koťat bydlí dvě zrzek a černobílá holčička, Dáša Šípová v Bohnicích je vzala pod křídla Kočičí naděje a už bydlí a k Dáše poputují ještě dvě další, která jsou zatím v Říčanech u Jany. Dášo velké díky!
V Klecanech se z virozy a začervení, vzpamatovávají 3 z koťat, drobný bílomourek, želvinka a černobílý kocourek. Bílomourek se z toho nějak nemůže vylízat, takže je pořád na antibiotikách. Černobílý kluk vrní jen se přiblížím a na želvinku je předběžný zájemce.
Podívejte se na aktualizovaný přehled koťat a mamin v péči našeho spolku.
Kastrační program jede na plné obrátky a stejně to nestačí. Ivana jezdí pomalu denně na odchyty, s kočkami na kastrace, s kočkami z kastrace a zpět do odchytových lokalit na vypouštění. Všechny klece plné, všechna depozita plná, přesto lidi denně volají, že potřebují pomoci s dalšími toulavkami a nalezenými koťaty. Pokaždé, když telefon zazvoní, říkám si, snad to bude zájemce o kotě, snad si bude chtít odvézt některého z chlupatců, které se snažíme umístit. A v naprosté většině případů je to naopak někdo, kdo by k nám nějakou kočku chtěl dát.
A tak odmítáme, vysvětlujeme, nabízíme pomoc s inzercí. A navzájem si pak fňukáme do telefonu, jak je to letos zase šílený.
Kdo s pořízením kočičky váhá, věřte, že teď je opravdu kritická doba. A každé umístění je dar z nebes. Buďte pro nás darem z nebes a dejte domov těm, kteří to potřebují: http://pozorkocka.cz/nase-kocky/kotata-do-1-roku
Dnešní telefonát mě zase mírně řečeno nazvedl ze židle. Ale pak mě napadlo, jestli se vlastně všeobecně ví, jak to v takovém depozitu a spolku vůbec chodí.
Hovory s některými lidmi jsou někdy opravdu vyčerpávající. Asi nebudu psát žádné novoty a určitě nejsem jediná, kdo se rozhodl tohle popsat, ale nevadí mi to, neb opakování je matka moudrosti. A tak je možná na čase přiblížit Vám všem, které to zajímá …..
,,Jak to chodí v Pozor kočce!“
Veškerou práci okolo koček děláme všechny ve svém volném čase, dobrovolně a bez nároku na jakoukoli finanční odměnu. Všechny u toho máme ještě svá zaměstnání s různou pracovní dobou, všechny u toho ještě máme rodiny, děti, vnoučata, kamarádky a občas i koníčky, prostě svůj osobní život (tady je namístě zmínit, že ,,kvůli kočkám“ přece jen trochu omezený).
A žádná z nás nechce nic z toho zanedbávat a chceme a musíme se rodině také věnovat. Někdy i my si potřebujeme sednout a jen tak koukat, podívat se na film nebo jet na návštěvu k příbuzným či známým.
Neberte to prosím jako stěžování, píši to jen proto, aby bylo jasné, že nemůžeme být k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, hned jak zavoláte, že občas telefon nezvedneme, protože řešíme pracovní problémy, máme jednání, jsme na nákupu, věnujeme se dětem nebo……kočkám.
Cože? 16 přijatých koťat za posledních 16 dní?
Uf, tak se na to podívejme společně, protože i já se v tom začínám ztrácet:
4 odchytové lokality – 3 kočky odchycené březí už jen chvilku před porodem (2 z toho už porodily), 2 kočky přijaté už s koťaty, a ta Kolovratská stihla porodit ještě “doma”, kde má ale zázemí, takže tu zatím nikam přesouvat nebudeme a o koťata se po odkojení postaráme.
Podrobně to máme na obrázku. Koťata i s maminami jsou momentálně ve třech různých depozitech (Klecany, Knovíz a Brod). Fotku Makovice z Luk dodám do konce týdne, dneska se přesunula do Brodu a bojí se tak, až se klepe.
Všechna koťata budou hledat nové domovy. Budou od nás odcházet nejdříve po ukončeném 10.týdnu života, s platným prvním očkováním a několikerým odčervením. Nebráníme se rezervacím předem, ale okukovací návštěvy obvykle koťata přijímají až v druhém měsíci života (ten první se snažíme opravdu o striktní karanténu a klid pro maminy).
Podrobnosti o jednotlivých koťatech postupně doplňujeme na: http://pozorkocka.cz/index.php/nase-kocky/cekame
Začalo to letos opravdu hodně brzy, bohužel … a vyhlašujeme tímto STOPSTAV na příjem nových zvířat
V nedeli jsme přijímali kocourka Slapíka ze Slap. Zvláštní náhodou.
Měly jsme domluvený odchyt v Lukách pod Medníkem. No a chvilku potom co jsme z odchytu odjížděli, volala paní, že ráno k nim přišla zraněná kočka, teče jí krev z tlamky, má něco s nohou a jen leží. Zatím se paní nedovolala nikam, kde jí kočku mohly přijmout. O pomoci místního veterináře snad ani psát radši nebudu. A tak jsme otočily a jely do vesnice Slapy.
Z kočky se vyklubal kocour, má nalomenou horní čelist, vyražené zoubky, hematom na levém oku a na pravém vřed(zřejmě po prodělané herpesviroze v kotěcím věku), váží 2 kila a kousek, na zádech lysiny. Dostal jméno Slapík.
Po prohlídce u našeho pana doktora jsme byly hned optimističtější. Na pohled nic moc, ale naštěstí je na tom lépe než vypadá. Má velkou chut k životu a velký hlad a tak baští co to jen jde. Dostal antb a asi ve středu nebo čtvrtek půjdeme na větší prohlídku, krev a rentgen, prostě co bude nutné. JE TO HROZNĚ, HROZNĚ ALE OPRAVDU HROZNĚ MAZLIVÝ KOCOUR.
Fotky vložíme pozděj , je totiž nevyfotitelný, pořád se chce mazlit nebo papá.-).
