Jak už to v depozitech bývá, čas od času nás navštíví nezvaný host v podobě ošklivé či dokonce hnusné kočičí nemoci, kterou si sebou kočky povětšinou donesou z podmínek, ze kterých, k jejich štěstí, byly zachráněny. 
Takže jednoho dne i na kočky z Kočkária u Nely hupla kaliciviróza, virové onemocnění se širokou škálou projevů. U Phoebe (Fíbí), Elisy, Shayi (Šáji) i Pipina proběhla bez příznaků, za to Chumlíček  to odnesl snad za všechny. Ale díky láskyplné péči a dobrému jídlu to zvládl. Po odeznění onemocnění je nutné místnost, kde kočky přebývají, řádně vyčistit a vyzářit UV lampou, která virus zničí, aby nemohl dále páchat zlo. Takže, lampa byla doručena a v neděli nastal den D.

 Znamenalo to přesunout kočky z azylu trvalého, do azylu přechodného, než se místnost vyčistí a následně vysvítí dočista dočista. Altán (běžně určený dvounožcům) jsme uklidili, odstranili všechny kočkám nebezpečné předměty, přinesly hračky, vytvořili za pomoci stolu a přikrývek schovku. Pak jsme ulovili kočky a přenesli do nového bytečku. Koťata chvíli koukala jako vykopnutý krtek, pak ale zjistila, že je tam spousta místa na řádění, bezva schovávačka pod stolem a pak ty třásně na dece. ,,To se ti tedy teto povedlo”, jakoby říkala. Honičky nebraly konce, a když se zblízka seznámila i s našimi květináči, blaho bylo neskonalé. Pohoupání na fíkusu, hop na jednu a hop na druhou kytku, nutno ochutnat klívii, a pak ta juka, to je kočka jako v  pralese.
Jen Fibince se nové prostředí nelíbilo, a tak nás oblažovala občasným kňouráním či kvílením. Naštěstí  desinfekce trvala jen něco přes hodinu, takže to ve zdraví přežili všichni. No a potom uklidit a nastěhovat kočičí cirkus zpátky. Újma za přerušené dovádění byla vykompenzována vařeným lososem a to teda kočky stojí za to, myslí si koťata.
No už se určitě těší na další dobrodružství při příštím velkoúklidu, myslím, že v mrazáku je tuňák…

A takhle to chodí občas v našich depozitech:-)

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Suzi my tě nedáme!!!
Na výstavě na Černém Mostě jsme umístily černobílou Suzinku. Po rozhovoru s paní a jejím asi 10 letým synem, jsme získaly pocit, že lepší domov jsme si po naši plašmušku nemohly přát. Dokonce dva kočičí parťáci tu byli.
Bohužel, opak je pravdou.
Začalo tím, že paní se neozývala. Dobře zvedly jsme telefony a zavolaly jsme my. A tady začala kauza, která ještě zdaleka není u konce.

.. číst dál .. “Suzi my tě nedáme!!!”

Srdečně Vás jménem Šimonovi pomocné tlapky a Pozor kočka!z.s. zveme na umisťovací výstavu opuštěných koček, které se budou snažit získat si místo ve Vašem srdci a misku s pelíškem ve Vašem domově. 
Pokud zrovna nehledáte kočičího společníka, nevadí. Přijďte si s dětmi kočičky prohlédnout, ochutnat veganskou kuchyni, zvolit nejhezčí kočku výstavy, vybrat si maličkost v charitativním krámku a podpořit tak útulky v jejich práci. 
Pro děti bude připraven dětský koutek, zazpíváme si koledy a možná přijde i Mikuláš.
Sponzory výstavy jsou firmy Nutrilove, PET-SERVIS s.r.o., Juko petfood s.r.o. – výhradní dovozce značky Optima Novava a Catsbest. cz, které pošlou pro kočičky na výstavě stelivo a krmení. Déle firmy Jádrové vrtání Poděbrady, které nám pomáhá s dopravou klecí a dalších věcí a Agentura BEA zase s občerstvením a  partnerem výstavy je  Dopravní podnik hlavního města Prahy, který nám do souprav metra, autobusů a tramvají umístí zdarma letáček na naši výstavu. Všem moc děkujeme a velmi si takové pomoc vážíme.
Vstupné je 35 korun. Těšíme se na Vás! 

Přijďte si vybrat kočičku na veletrh FOR PETS a dejte jí nový domov ♥ Chcete nakoupit skvělé věci pro svého čtyřnohého kamaráda? Nebo toho pravého teprve sháníte? V každém případě přijďte 12.-15. dubna do PVA Letňany na veletrh FOR PETS!
Součástí veletrhu bude i tradiční Umisťovací výstava koček z útulků, kterou ve spolupráci s Nadací na ochranu zvířat pořádá časopis HAF & MŇAU. Kočičky na vás budou čekat po celé čtyři dny v hale č. 2D.
Více najdete na webu akce zde.
Ve čtvrtek se na Vás bude těšit náš mamutek mouratý kocour Jiřina. 
V pátek uvidíte mouratou dvojku Gale a Glorii.
V sobotu báječné duo černobílého Kašpara a bílomourka Melichara.
No a konečně v neděli se Vám představí bílomourek Morisek, tříbarevka Marlenka a černá Bernii.
Těšíme se na Vás

Chtěli bychom vám dneska přiblížit přípravu na příjem nových bezdomovců do péče našeho spolku. Proč? Abyste měli představu, o tom, jakou spoustu věcí je potřeba udělat ještě PŘED tím, než k nám nový bezdomovec vůbec dorazí. Aby se rozplynula představa, že když najdete kotě, stačí zvednout telefon, a je hotovo. Není. Naopak. Je to začátek dlouhé cesty. Na jejímž konci s trochou štěstí a SPOUSTOU práce je pro takové kotě nový milující domov.

Jak ta cesta probíhá u nás ve spolku?

.. číst dál .. “Příprava na příjem dalších koček aneb, proč je nemůžeme vzít hned?”

– jak to být nemělo, ale bylo, achjozaseuž

Paní cestou ze školky narazí na zalepenou lepenkovou krabici s tímto nápisem. Někdo jí poradí, že v Českém Brodě je útulek, poprosí kamarádku, sednou do auta a jedou. Cestou autem volá Kamile, která je ale v Praze v práci (protože není ani placeným zaměstnancem spolku, a spolek není dotovaný žádnou státní institucí; a musí proto nejen na granule nějak vydělávat). Navíc má stejně stop stav na příjem dalších zvířat, protože už jich má plný barák i karantény, a jakýkoliv další příjem ohrožuje zdraví všech ostatních. Omluví se tedy, že zvířata nemůže přijmout, a poradí paní, ať krabici odveze na městskou policii v Českém Brodě, která má povinnost se o bezprizorní zvířata z této lokality postarat a týrání tohoto typu řešit.

.. číst dál .. “Putování krabice s nápisem „Vemte si nas prosim“”

Rozhodli jste se, že si pořídíte koťátko? Gratulujeme a jsme moc rády. Je jedno zda si ho vezmete od nás, nebo z ostatních útulků nebo si vyberete kotě na vesnici od kočky co nikdo nekastruje. Často se nám stává, že nás noví budoucí majitelé našeho kotěte přemlouvají k odběru dříve než je nutné. Chápeme to, ale přemluvit se nedáme. Víme, že se na prcka těšíte, máte všechno připraveno, mnohdy si berete i dovolenou v práci, a že chcete to úplně nejmenší. Ale tady se prosím zamyslete. I kotě potřebuje mámu, stejně jako miminko. A tak mu ji dopřejme, nebuďme netrpěliví, nedočkaví a sobečtí. Naše koťata od nás odchází nejdříve v 11. týdnu a alespoň jednou očkovaná. Dřív to prostě nejde.
Děkujeme Vám  
http://pozorkocka.cz/item/552-koťata,-koťátka,-koťátečka

Minulý týden jsme prosily o pomoc pro dvě naše bývalé kočičky, které se dostaly do svízelné situace. A my s nimi. Bojujeme totiž o každé volné místečko, je jaro sypou se na nás koťata a tenhle příjem byl pro nás nečekaný.
Majitel Míny a Čokiny, pan Burián, u kterého bydlely rok, měl těžkou dopravní nehodu. Skončil na jipce a holky zůstaly samy.
Starala se o ně hodná paní sousedka, ale jen do chvíle než se do domu vrátil otec pana Buriána. Chápeme, že někdo nemusí kočky, ale snažit se vyhnat vyděšené a vystresované kočky z domu tím, že všude otevře dveře a začne luxovat, aby je vyhnal… co na to říct.  ,,Kočky musí z domu, budu ho pronajímat.“ A vymalováno.
Od té doby byly kočky neviditelné, jídlo, ale mizelo, záchodky byly používány, paní sousedka poctivě krmila. Jsou to plaché kočičky, nerady se mazlí a před cizími utíkají.  A my mezitím sháněly dočasku či nový domov. Marně. Nakonec jsme zaimprovizovaly a Katka vyklidila malou místnost, abychom holky Buriánky mohly převést. A tak jsme s Renatou v pátek 23. 6. vyrazily směr Lhotka na odchyt Míny a Čokiny a odvezení všech jejich věcí, misek, pelíšku, škrabadel a granulí. Nic tam nemohlo zůstat.  Podle paní sousedky bydlí kočky v obýváku pod gaučem. A opravdu po nadzvednutí z pod gauče vypálila trojbarevná Mína a jako blesk se schovala v horní koupelně. A tam jsme ji snadno lapily.
Bohužel Čoki s ní nebyla. Bohužel se onomu člověku povedlo Čokinku opravdu z domu vyhnat. Bohužel ji nikdo ze sousedů neviděl. Bohužel zase zvítězila lidská lhostejnost a zloba. Mína je vyděšená z nového prostředí, smutní po ségře, byly spolu od koťátek. Už alespoň začala baštit.
Čoki hledáme, Renata vyvěsila po celém okolí, v ulicích, na sloupy na výlohy, všude kde se dalo inzeráty, naházela snad 100 letáčků lidem do schránek. Nahlásily jsme to i na Psího detektiva.  Ozvala se nám paní, že viděla Čoki u nich na zahradě, je to už, ale dlouho. Jiné zprávy nemáme. Je nám kočičky líto, byla z dvojice mazlivější, závislejší na člověku. Ted někde živoří a přitom stačilo tak málo. Trochu ohleduplnosti a empatie.  

Želvovinovou Anku (nyní Čoko) a tříbarevnou Manku(nyní Mínu) jsme odchytly už jako odrostlá koťata v Hostivaři, v roce 2015 a přes veškerou snahu je vymazlit se nám to úplně nepovedlo. Pořád v nich zůstala trocha divokosti a nezávislosti.
Ač byly obě krásné a zdravé, nikdo poloplaché holky nechtěl. Až po déle než půl roce se na ně usmálo štěstí v podobě hodného pana Buriana, který je bral takové, jaké jsou a takové je také miloval. A pravidelně nám volal a psal. Anka s Mankou měly vše, na co si jen mohly pomyslet. Teplou postel když chtěly, škrabadla a pelíšky v domě, prostornou zahradu na kočičí rejdy, pohlazení (když chtěly) a ochrannou ruku laskavého pána. 
Ideál že? Jenže…
Minulý měsíc měl pan Burian ošklivou nehodu na motorce. Ležel v nemocnici na JIP a o Burianky se starala depozitní teta Renata s hodnou paní sousedkou. Nejprve to vypadalo, že se vše vrátí do starých kolejí, ale minulý týden jsme se dozvěděly smutnou zprávu, zdravotní stav pana Buriana se velmi zhoršil, neví se, zda se vrátí domů, kdy se vrátí a pokud ano zda bude schopen se o naše holky starat.
O příbuzných a jejich přístupu k této situaci se snad ani zmiňovat nebudu. Dům, kde pan Burian bydlí, se bude pronajímat a kočky zde překáží.
V příštím týdnu se musí Čoko a Mína odstěhovat ze svého domova. Protože jinak by špatně skončily.
A tak máme stav nouze a prosíme Vás o pomoc. Naše depozita jsou plná koťat, nemáme nikde ani píď volnou. Sháníme proto pro holky bud dočasku nebo nejlépe stálý domov. Jsou to opravdu nenáročné kočičky, mazlivé nejsou a asi nikdy nebudou, potřebují volnost a zázemí. Jsou zvyklé spát v noci u Vás v posteli a přes den lumpačit venku. Není to ale podmínkou, postel mít nemusí, když to nepůjde.
Nenašlo by se někde místo? Moc prosíme za holky Burianky a i za nás holky kočičí, jsme v opravdu stresové situaci a nevíme si rady.
děkujeme za pomoc.
více fotek na :http://pozkoc.rajce.idnes.cz/Anka_Certice_a_Manka-_maji_spolecny_domov/