Mouratý, hubený, s okoralým jazykem, zlomenou čelistí a jak napsala v prvním článku teta Kamila, smrděl jak měsíc nemytý bezdomovec. A měla pravdu, on totiž bezdomovec byl a kdyby ho Bára Morávková nenašla bylo o jednoho báječného kocoura míň. Ano, mnozí z Vás už víte, že řeč je o Satánkovi Sašánkovi. V pátek Saša udělal jedinou věc, kterou celou Pozor kočku zarmoutil. Opustil nás, odešel za Duhový most, za Velkou kočkou, do nebíčka, prostě někam jinam. Odešlo, ale jen jeho tělo, nemocné a staré, ale jeho dušička mladíka, milujícího a milovaného u nás zůstala. Víme to. A všechny pozorkočkové tety, neudržely slzy, protože Saša byl prostě maskot a ikona našeho spolku. Dokonce má i svůj j obraz od skvělé Romanky Štryncl a básničku od Aleny Vavrové. Ale nechceme a nebudeme na Sašu vzpomínat se smutkem. Byl to úžasný kocour, kamarád pro lidi i kočky, strpěl i koťata a s heroickým klidem snášel jejich blbnutí. S stařečky sdílel svůj pelíšek a dělil se o tetu Mílu. S tetou Milou tvořili nerozlučnou dvojku, bylo mezi nimi velké velmi vzácné pouto. Saša miloval Milušku a ona jeho. Souznění duší. Moc nám chybí. Sašo kožený nosíku, všichni ti posíláme pac a pusu a víme, že nás bedlivě sleduješ.
Alena Vávrová
Satánek
Jsou lidé
-nosí ve svém koši srdce
dvanáct ještě slepých koťat
to třinácté z černého Audi Quattro vykopnuté
je kocour věru nevoňavý
už bez pelíšku
Satan
V bílém altánku pak
hebké ruce bezdomovce hladí
říkají mu Čerte
Cherubíne
Satánku
A kocour…?
v kočičího andílka
se pomalu a jistě
proměňuje.