Punťa

Teta mi říká Punťa ťuňťa, protože se prý pořád bojím i když nemám čeho. Byla jsem poslední maminou z odchytové lokality v Bajkalské ulici. Dlouho jsem se nenechala chytit, až jsem si sebou přivedla dva malé batůžky. Dva kluky. A kvůli nim, jsem vlezla i do klece. Nejraději bych bydlela venku v domku, ale zatím to nejde, nikdo mě nechce. Tak tu s klukama čekáme a třeba se stane zázrak.
Puntě tečou očka a vrací se jí rýma. Je zatím v léčbě a zlepšila se.
Punťa je poslední mámina z naší odchytové lokality v Bajkalské ulici. Dlouho se nenechala chytit, až si přivedla sebou už dva malé batůžky. A protože se o ně vzorně starala, následovala je i do odchytové klece. A tak Punťa a její kluci Čmelda a Brunda už jsou v bezpečí. Punťa není úplně mazlivá, syčí a pouští hrůzu, ale naštěstí jen jako. Snad se to časem upraví. Ráda by bydlela v domečku se zahrádkou. Je zvyklá být venku.