Každá kočka, která od nás odchází do nového domova, je pro nás velká radost. Je to radost, že jsme mohli pomoci zvířeti, které by už možná bylo po smrti, pokud by zůstalo tam, odkud přišlo. Je to radost, že kočka bude mít konečn plnohodnotné majitele, které se jí budou moci věnovat opravdu individuálně. Ikdyž “naše” kočky (povětšinou) máme velmi rádi, a třeba se nám bude i stýskat, opravdový domov jim vždy přejeme, a jsme rádi, že vám je můžeme předat. A pokud vám je svěříme, věříme, že se u vás budou mít dobře.
Pro kočky samotné je tomu ale jinak, téměř pro každou , která od nás odchází do nového domova, je to velký stres, a nedá se čekat žádné velké nadšení. Bohužel se jí nedá vysvětlit, proč se to děje, nebo co jí čeká, nedá se jí říct, že všechno bude v pořádku. A tak bychom vám chtěli přiblížit, co se asi bude dít, když si nějakou novou kočku rozhodnete odnést domů.
Celé dění má několik scénářů a velmi záleží na povaze kočky a prostředí, z/do kterého přichází:
1. scénář: Kočka pohodářka
Tento scénář vás čeká, pokud jste se rozhodli dát domov vymazlenému “splachovacímu” kotěti, nebo sebevědomé kočce, která má s lidmi jen dobré zkušenosti (případně na ty horší už zapomněla).
Kočka pravděpodobně už v depozitu (útulku) neprojevuje vůbec žádné pochybnosti o tom, že cizí lidé nejsou špatní lidé. Hrne se ke každé návštěvě se vztyčeným ocáskem, vrní na první našlápnutí a vlastně každou změnu vítá s úsměvem. S kočkou tohoto typu vás pravděpodobně příliš starostí při přemístění nečeká. U vás doma po přinesení vykráčí sebevědomě z přepravky, opět se vztyčeným ocáskem, a ujme se vlády v novém teritoriu se samozřejmostí sobě vlastní. Přivlastní si během pár hodin váš gauč, i misku vašeho psa, vytlačí z polštáře vašeho manžela, a hned druhý den vám bude “nadávat”, když se zpozdíte s večeří. S kočkou tohoto typu bývá přemístění celkem bezproblémová záležitost (někdy se pak objevují problémy s jinými věcmi, ale o tom až někdy příště).
2. scénář: Kočka zdravě opatrná
Zkušenosti říkají, že koček tohoto typu je převážná většina. Důvěru v cizí lidi ani prostředí nemají okamžitě, ale dá se celkem snadno získat s troškou trpělivosti a znalosti toho, co na danou kočku platí. V depozitu se k vám právě nehrne, prvních deset minut sleduje z povzdálí, co jste zač a co se bude dít, když si jí budete chtít hned pohladit, uteče. Až sama uzná za vhodné, přijde se na vás podívat blíž a třeba se i nechá za něco dobrého podrbat.
Po přesunu k vám to začne být dobrodružné. Možná bude sedět hodinu v otevřené přepravce a čekat, kdy už jí konečně vezmete zpátky do útulku. Možná z přepravky ihned vyletí do nejbližší skrýše, odkud na vás bude třeštit vyplašené oči. A to třeba i hodně dlouhou, hodiny, možná i dny.
Je dobré se předem v depozitu zeptat, co na tu vaší kočku platí, jak s ní na začátku zacházet. Mohli by vám poradit, co zkusit a čeho se spíš vyvarovat. V každém případě je dobré ji nechat prvních pár hodin v klidu, nesnažit se jí hned lákat nebo tahat z úkrytu. Musí sama dojít k tomu, že jí nechcete ublížit, že není v hrožení života a může vylézt. Na některé platí tiché mluvení a lákání ven, třeba je i zkusit v úkrytu pohladit, jiné zaberou na misku s lákavou večeří. A pro některé je dobré, když se zapřete, a prostě si jich vůbec nebudete všímat, dokud ony sami nepřijdou za vámi.
Také platí důležitá věc – snažte se být v pohodě hlavně vy, nenervujte se, kočka na vás pozná, že jste ve stresu, a ke klidu jí to nepomůže. To, že je zalezlá, neznamená, že vás nemá a nikdy nebude mít ráda, že vás nechce, že jde všechno špatně, a že ji trápíte. Věřte, že se to brzy zlepší, a že ať by se tahle kočička přesunula kamkoliv jinam, všude to bude probíhat stejně, není to nic osobního, jen potřebuje čas a vlídné zacházení.
3.scénář: Kočka více či méně plachá
Plašší kočky to mají ve všech směrech těžší než předchozí dva typy – v útulku/depozitu je nejspíš ani neuvidíte, pokud nebudete hledat přímo je. Návštěvy totiž přetrpí někde v úkrytu a nevylezou, dokud návštěva neodejde. Cizí lidi na sebe buď nenechají sahat vůbec, nebo jen s nechutí a obavami. Adoptovat plašší kočku je tak trochu adrenalinový zážitek, a je potřeba se obrnit trpělivostí a odhodláním, protože to může být běh na dlouhou trať.
Na druhou stranu, dát domov kočce s plachou duší, je v útulkových kruzích ceněno dvojnásobnou vděčností. Proč? Protože předchozí dva typy koček mají šance na umístění poměrně vysoké. Plašší zvířata někdy stráví v útulku celý život, prostě proto, že většina lidí potřebuje mít pocit, že kočka si je vybere sama. Tenhle typ koček si nikdy nevybere nikoho cizího, nikdy nepůjdou cizí lidi vítat. Možná proto, že když to v mládí udělali, někdo je přetáhl lopatou, možná proto, že na to prostě nemají povahu.
Pokud se i přes upozornění depozitních tet rozhodnete dát domov plašší kočce, platí pro tento scénář vše, co bylo zméněno pro 2.scénář, ale zvykání bude trvat nikoliv hodiny, ale dny, možná i týdny, v krajních případech měsíce. Úkryty kočky budou hlubší a hůře dosažitelné, nepřátelské projevy se možná nebudou omezovat jen na vyděšené zírání – kočka na vás může syčet, pokud se budete snažit přiblížit, nejspíš nebude několik dní žrát, bude trčet ve svém úkrytu a trucovat.
Co s tím? Není špatné pro tento typ koček ze začátku trochu omezit nové teritorium, třeba na jeden pokoj (ideálně místnost, ve které se ale sami dost často zdržujete, aby vás měla na očích a zvykla si na vaši přítomnost), a otevřít jí celý prostor až v době, kdy bude spolehlivě přijímat potravu a vylučovat, kdy se začne ze svého úkrytu hýbat i ve vaší přítomnosti – vyhnete se tak vyděšenému pobíhání po celém baráku a hledání “ztracené” kočky, odsouvání sporáku a stěhování obývacích stěn, jen proto, abyste zjistili, kde je. Dejte jí poblíž záchod i misky, a s úsměvem čekejte. Vynechte na čas luxování a hlučnější práce v jejím novém teritoriu. Nenechte se zdeptat a zkazit si radost z dobrého skutku. Věřte, že žádná kočka dobrovolně neumře hlady, pokud má na dosah misku s jídlem. Nebuďte zklamaní, že to jde pomalu, a na každý její krůček si musíte počkat. Vězte, že pokud si její důvěru získáte, bude to obrovské vítězství pro vás i pro ni, nikdy na to nezapomenete, a možná budete v jejím životě jediní, kterým kdy dovolí na ni sáhnout, pro které zavrní. Bude jen vaše a vy její, po celý její život.
Pro nás je někdy těžší odhadnout, jak se kočka v novém domově bude ze začátku chovat, který scénář vás čeká. Pokud vám tvrdíme, že kočka není plachá, že nám skáče na klín a mazlí se, věřte, že tomu tak opravdu je. Nemáme žádný zájem na tom vám lhát, protože i my pro ni chceme to nejlepší, chceme aby u vás byla spokojená. A protože nám ji kdykoliv můžete vrátit, sami byste na naši lež přišli. Ale po přesunu se kočka nebude chovat normálně, tak, jak její chování známe my. Zhruba první dva týdny jsou prostě “zvykací” a každá kočka bude více či méně nervózní. Dejte jí čas, dejte jí ty dva týdny, o nic jiného nejde. Klidně zavolejte, zkusíme vám poradit, s čím budeme umět, ale trpělivost je ten jediný lék, který skutečně zabírá.
Děkujeme, že jste se rozhodli dát domov kočce z útulku, nebo že o tom uvažujete. Přejeme šťastnou ruku při výběru nového kamaráda, a ze začátku hlavně hodně trpělivosti 🙂
Kamila Hanesová, jednatelka spolku Pozor kočka!, 1.1.2016