Datum zprávy: 9.3.2015
Dlouho se nám ho nedařilo umístit, a nová majitelka si s ním ze začátku užila trochu vypjatější situace. Ale trpělivost se vyplatila, a teď, po měsíci, už pro nás má (víceméně) jen samé dobré zprávy:”
Dobrý den,Ziky, (Garfild) začal chodit ven, na zavolání se vrátí domů (po různě dlouhé době, vždy když on uzná). Jí bez problémů. Dokonce jsem ho viděla, jak na zahradě chytil myš. Chvíli si s ní házel a pak ji sežral. Je ještě trochu plachý, na nás si asi ještě chvíli bude zvykat, rychlé pohyby, nebo i jen vstaní z gauče nás lidí a něco do něj vjede a letí se schovat (pod postel).
Chodí se k nám mazlit do obýváku, hlavu si málem ukroutí jak jí nastavuje a pak nastaví břicho – jako pes, na klín tedy nechce, do náručí taky ne.
Dobrá historka, dostal zakázáno lehat si na postel, tak si lehl na psací stůl u té postele. A museli jsme ze vchodových dveří oddělat kliku, vyskakoval na ně tak dlouho, až se mu podařilo pootevřít je. Pak oba (pes i on) čučeli na ty dveře a přemýšleli jak jít ven. Kocour si asi říkal, jsi větší tak tu tak nelež a koukej je otevřít pořádně a jdeme. Ale pes je líny, nechce myslet na něco podobného, raději okouše schod. Je tedy zajímavé, že si nechal líbit, že mu kocour skáče nad hlavou.Nejspokojenější je Ziky venku a na spaní doma, jinak mňouká a mňouká. Tak snad se nám jednoho dne nezatoulá, nebo ho něco nezajede. Bylo by mi to dost líto, je to náš miláček a jsem ráda že ho mám. Je takový velký, hezky barevný, nevnucuje se, zatím nic nezničil a chytá myši. “