Včera 3.5.2013 jsem Packu nechala uspat, ráno už bylo vidět, že je jí zle. Měla takový ten skelný pohled a třetí víčka přetažená do půlky očí. Měla už i problém dojít si na záchůdek. Veterinářka potvrdila, že teď má už vody plné břicho, stačilo prohmatat. Ať odpočívá v pokoji, teď už jí snad nic nebolí. Někdy se to prostě i přes veškerou snahu nepovede.
Tahle zpráva se mi hrozně těžko píše. Třínohá Packa zřejmě velmi brzy odejde za duhový most. Je to ošklivá hříčka přírody, že po tom, co v těch posledních třech měsících zvládla, ve chvíli, kdy byla připravená odejít do nového domova, její cesta končí. Ve čtvrtek v noci si přišla lehnout ke mě do postele, položila si mi hlavu na předloktí, a mě bylo jasné, že je zle, protože její tělíčko bylo o dost teplejší, než by mělo být. Od pátku jsme s ní byly každý den na veterině. Nejprve se zdálo, že má “jen” zápal plic – horečka a zostřené dýchání. Ani o víkendu po antibiotikách ale teplota neklesala. Včera si prošla krevními testy a vyšetřením na ultrazvuku, kde se nic jasného neukázalo. Dneska ještě rentgen hrudníku a po nejasném nálezu v břišní dutině ještě jeden ultrazvuk. Ještě včera měla bříško “čisté”. Dneska už v něm byla vidět volná tekutina okolo orgánů. Zatím jí není dost na to, aby šla udělat jasná punkce a tekutinu vyšetřit, ale je téměř jisté, že Pacinku přemohla FIPka. Zatím ještě sama žere a přijde se i pomazlit, takže jsem jí na veterině ještě nenechala. Ale je to nejspíš otázka dní, kdy už toho na ní bude moc. Hrozně mě to mrzí. Čert vem těch skoro 10 tisíc, co stála doposud jen na veterině. Kdyby jí to pomohlo, dám za ní klidně dvakrát tolik. Ale nepomůže.
Po odchodu Onyxe je Packa v pokoji sama, takže by čistě teoreticky neměla být žádná z dalších zdejších koček v přímém ohrožení nachytat její koronaviry. Po jejím odchodu do pokoje ani žádná další minimálně několik měsíců nepřijde (stejně byla v plánu jeho celková rekonstrukce a předělání na ložnici a hernu pro děti).Je to první dospělá depozitní kočka, která mi přímo v depozitu umírá. S koťaty je to trochu jiné, tam je člověk předem tak trochu připravený, že se může něco stát a ony rychle podléhají. S Packou jsem po tom, co zvládla amputaci i kastraci, na komplikace připravená nebyla. Tak jí budu aspoň ty poslední dny pořádně rozmazlovat, dokud to jde. To je jediné, co pro ní ještě můžu udělat.
