Rubrika: kočky a kocouři

Já jsem Lara , kočka venkovní a toulavá. Tedy ..byla jsme venkovní a toulavá. Ted jsme normální kočka domácí. Jsem kliďas, nic moc mě nerozhází, snad jen malý otravný koťata, ale ty si srovnám packou raz dva. Ráda se nechám hladit, nechám se i chovat. Ideální domov, který hledám a na který čekám je ten, kde budu moci bydlet v domku, sdílet s Vámi gauč či křeslo. Když budu moci vyběhnout na zahrádku bude to pro mě bonus. A můžu být i sama, bez koček. Ale budu chtít hodně hlazení! a taky večer chci koukat s Vámi na telku. Tak volejte!

Bořek stavitel. Obřík Bořek. Bořek kliďas. Bořek smutný kocour. Bořka milujeme.
Je nesmírně klidný, submisivní a přítulný. A je velmi velmi nešťastný. Do nedávna žil venku jako tulák. Určitě přečkal hodně zim, hodně rvaček, ze kterých má šrámy. A my jsme mu chtěly dát teplo a domov. Bořek by ale chtěl ven. V depozitu jen sedí smutně kouká, žádných her se neúčastní. Rád se pochová, pomazlí a pak si jde zase sednout do své rohové krabice. Trhá nám to srdce.
A tak by pro něho byla ideální zahrada, bezpečná a velká a na ní domek se teplým gaučem, křeslem možná i postelí.
Nenajde se u Vás, no u Vás s tím domečkem kousek místa pro Bořka?

Jsem Broňa z Braníka a jsem kamarád Vítka. Bydleli jsme spolu u jednoho domu, a jak už Víta psal, starala se o nás paní Alenka. I já jsme bojínek a syčím a krčím se v koutku. Ale nebojte, neškrábnu ani nekousnu. To hlazení od tetek je docela fajn, ale nemůžu si prostě pomoct, srdíčko se mi klepe strachy. Teta říká, že takový macan jako já, by nemel být takový srabík. Tak uvidím, jestli teda nebudu srabík.

Jsem Vítek Bráníka. Bydlet jsme venku u jednoho domu ještě s kamarádek Broňou. Starala se o nás hodná paní Alenka. Ale bála se o nás, aby se nám něco nestalo a tak nás oba jednoho dne chytli a teď bydlíme v Klecanech. Já se teda dost bojím, a tak syčím a krčím se a pouštím hrůzu. Ale těm tetám, co nám chodí dávat baštu a čistit záchodky to vůbec nevadí a pořád mě vytrvale hladí po hlavě, po uších a mají sladké řečičky, jakože Vítečku nebuď trdlo, jsi krásný kocour, někdo se do tebe zamiluje a budeš bydlet. Ale jestli budeš trdlo, skejsneš u nás na dlouho a to nechceš ani mi to nechceme. Tak přestaň dělat fory.
No tak, tak. Ještě nevím jak se k tomu postavím.

Jsem krásná, mazlivá, trpělivá a hodná. Pravda je, že poslední dobou nemám ráda malá koťata. Děsně mě otravuje, jak mě otravují a chtějí si hrát. Já nejraději ležím a přemýšlím a moc ráda se mazlím. Takže můžu být i jako jedináček a vládkyně domácnosti. 
Mám na čumáčku krásný znak, všimly jste si? Tety se mi smějí a špitají si. Nevím proč a ony říkají, že to nemůžou říct nahlas. Tak já jen doufám, že to, že tu čekám na nový domov docela, dlouho není tím znaménkem na čumáčku. 
Černobílá Lučina porodila svých posledních 6 potomků. Žila na pudě u jedné starší paní a nechtěla se nechat chytit. A tak každoročně porodila nejméně 2x koťata. Ta letošní jsou její poslední. Lučina je hodná trpělivá máma, když k nám přišla měla na krku velký absces, pravděpodobně ji někdo nebo něco kouslo. Ten jsme vyčistily, rána se krásně hojí a až budou koťata pryč bude Lučina hledat domov. 

Fofolku virtuálně adoptovala paní Jarmila Čtvrtníčková a pravidelně přispívá Fofolce na krmení, stelivo či případnou veterinární péči.
Moc děkujeme. Ahoj lidi, jsem Fofa, Fofí, Fofina. Jsem v Pozor kočce už druhý rok. Je mi dobře, nemám žádné starosti, kromě toho, že koukám, co bych zbaštila, od koho bych se nechala pomazlit a s kým bych pohrála. Ale opravdový domov je opravdový domov. Takže bych ho chtěla. Někde, kde by mě milovali, byli se mnou doma a klidně by mohli mít i nějakou další číču nebo kotě.

Ahoj lidi, jsem kocour Mikeš, boty nenosím a mluvit po Vašem taky neumím. Ve světě už jsem byl a teď bych se rád usadil. Jsem už trochu starší asi tak 7- 8 let, ale jsem pořád kus chlapa. Nejsem teda úplně mazlivej a přítulnej, pohladit se nechám to zas jo i zavrním, ale žádný velký šmajchlování nečekejte. Strašně rád bych bydlel v domku s gaučem  postelí či křeslem, kde bych mohl trávit dlouhé zimní večery a se zahrádkou, bezpečnou to dá rozum, kde bych prohnal myšky a asistoval Vám při zahradničení. No jo já vím, takový domov se hledá dost blbě. Ale co, kdo si počká ten se dočká. Tak já čekám v Klecanech, očkovaný, kastrovaný, sbalený batůžek v koutě.

Ahoj, jsem Bela
Nejdřív jsem byla netýkavka, ale už se  mazlím. Mazlím se ráda, ale jen když se mi chce a že se mi chce často. A spím v posteli. Původně jsme kočka toulavá, bez domova, bez bydlení. Lidi jsem úplně nemusela. Ale když se teda teta Radka pořád chtěla  mazlit, no tak jsem to zkusila a ono se mi to docela zalíbilo.  Ale nesmí se na mě spěchat. Ráda budu bydlet jako jedináček. Kočky nemusím a koťata mě otravují. Mám ráda svůj klid.
Bela je krásná bílomourka. Bohužel je to venkovní kočička, která se nemohla vrátit tam, kde žila. A tak se Bela teprve učila, jaké to je bydlet doma. Už se nechá krásně hladit a pomazlit. Jen při přesunu , myslíme, se zase trochu stáhne. Bude potřebovat trpělivost a klid. Teta Radka se snaží co jí síly stačí a i Matylda se Zuzkou, Belu přesvědčují, že doma to není tak hrozné.    

Já mám prostě smůlu, Už mě dvakrát vrátili z nového domova. Nevydrželi moje schovávání. Ale kdyby počkali, zjistili by, že jsem mazel, mám ráda kočky i lidi. Můžu být i jedinou vládkyní domácnost. Potřebuji jen klid a trpělivost. Dá mi někdo šanci? Fakt se mazlím, opravdu.
Zuzanka se vrátila s umístění i s kamarádkou Matyldou. Holky se tam neměly zle, ale chybělo jim více mazlení a pozornosti. Proto jsme se rozhodly vzít je zpět k nám a hledat domov, kde je budou více mazlit a hladit. Zuzanka žila na Spořilově, v opuštěném areálu s dalšími třemi kamarádkami. Bohužel se zde začalo stavět a kočička už tam nemohly zůstat. Jako první jsme odchytly Adelaidu, pak mourinku Matyldu. A teď poslední Zuzanku. Je to hodná, vděčná kočička. A hodně se mazlí, když pozná že je všechno v pořádku. A je to docela hubeňour a tak jí teta Radka pěkně vykrmuje.   
Fiv /Felv negativní.

Hádej Matyldo, hádej Matyldo, jak mnoho váží ten jedinej sen… Hádejte, jaký sen mám já Matylda?
Chci domov. Už mě dvakrát vrátili, nevím proč. Jednou prý byli netrpělivý a tahali mě z pod gauče. A podruhé jsme zase byla moc sama. Ale já jsme fajn, milá a mazlivá, ale nesvá z cizího prostředí.
Ráda si hraji, ale taky chci mít svůj klid. Tak já čekám na toho prvého.
Matylda žila na Spořilově, v opuštěném areálu s dalšími třem kamarádkami. Bohužel se zde začalo stavět a kočička už tam nemohly zůstat. Jako první jsme odchytly Adelaidu, která už bydlí. Teď máme mourinku Matyldu. Je to hodná, vděčná kočička. Zpočátku je nedůvěřivá, než pozná, že to s ní myslíte dobře. Koho nezná před tím se schová, když se ale osmělí, rázem je z ní mazlík. Už se naučila si i hrát a a má rada chlupaté mávátko. Testy na felv /fiv má negativní. A tak už nedočkavě vyhlíží, kde by byla opravdu doma. Zavolejte i nezávazné návštěvy vítány.