1. Slapíček chlapíček
Přijatý:17. 4. 2016
V útulku: 7 měsíců
Černý, se zakaleným okem, věčnou nudlí u nosu, obyčejný …..
NE. Neobyčejný! Přesvědčte se sami.
V neděli 17. 4. 2016 jsme s Mílou jely na domluvený odchyt do Luk pod Medníkem. No a chvilku potom co jsme z odchytu odjížděli, volala paní, že ráno k nim přišla zraněná kočka, teče jí krev z tlamky, má něco s nohou a jen leží. Zatím se paní nedovolala nikam, kde by jí kočku mohli přijmout.
Jsme kousek od Slap a tak jsme otočily a přidaly plyn.
Černé hubené, vysílené zvíře, začalo okamžitě po pohlazení vrnět, tedy lépe řečeno chrčet a vrnět dohromady, snažilo se vylézt z krabice a mazlit se, otírat zkrvenou tlamičku do nohavic a cpát se do náruče. A tak jsme černouše daly do přepravky, poděkovaly paní za záchranu kočky, ke které se všichni, včetně místního veterináře obrátili zády a jely rovnou na naši vet. kliniku na Sokolníky.
Černý nešťastník byl kocourek s nalomenou horní čelistí, vyraženými zuby, které zůstaly v tlamce viset na vlásku, s hematomem na levém oku, na pravém oku starý vřed, ani ne 2 kily s olysalou kůží a lehkým otřesem mozku.
Pana doktora s láskou osliznul a nechal si udělat všechna vyšetření s vrněním a naprostým klidem.
Dostal antibiotika, injekce proti bolesti a objednávku na vetší vyšetření za pár dní až se trošku stabilizuje.
Naštěstí vypadal hůře, než na tom byl. Rentgen plic v pořádku, krev v pořádku, lysiny nebyla alergie, ale jen reakce na spoustu blech, čelist srůstala, oko sice zlobilo a začalo krvácet, ale i to se spravilo, hematom se pomalu vstřebával. Chrčení mu zůstane, důsledek zlomené čelisti a nárazu do hlavičky asi zepředu.
Bude pravděpodobně trpět chronickou rýmou. Po 8 měsících u nás váží už 4 kila, má lesklou srst, stále zakalené oko, věčnou nudli u nosu, slintá a chrčí…je to černý docela obyčejný kocour.
NE! Není obyčejný!
Miluje lidi, je vděčný za každé pohlazení, pomazlení. Dokáže s Vámi sdílet všechno, co doma budete dělat, vařit, prát, uklízet, koukat na televizi a spát ve Vaší posteli.
Je vstřícný i ke kočkám, koťatům dělá tátu. Děti mu nevadí. Je trpělivý, klidný, nechá se nosit, mazlit, ať uděláte cokoli, bude s Vámi vždycky souhlasit. Dá Vám tolik své lásky, vděčnosti a vřelého citu, že to možná neuneseteJ
Tak takový je náš Slapíček chlapíček.
Více fotek na : http://pozkoc.rajce.idnes.cz/Slapik/.
Spolek na ochranu a péči opuštěných, poraněných, nemocných a týraných zvířat, zejména koček.
Číslo našeho TRANSPARENTNÍHO účtu je 2800491775/2010
|
Kočky a kocouřiNejen malá koťata jsou krásná a roztomilá. I velké kočky jsou nádherné. Některé jsou majestátní, klidné a rozvážné, některé nikdy nevyrostou z kotěcích let a dovádí a hrají si v dospělém věku. Vyberte si společníka, někoho kdo na Vás bude čekat, až přijdete s práce, položí se Vám na klín a předá pozitivní energii a upřede Vám plné klubko lásky. Máme kočičky všech barev, velikostí a nejrůznějších povah |
|
Koťata (do 1 roku)Koťata jsou roztomilí střapatí uličníci, co si neustále hrají a vymýšlejí lotroviny. Máme koťata ušatá, chlupatá a neposedná. Budeme rády, když si u nás vyberete, ale nezapomeňte, že kotě je hravé, rádo běhá, škrábe, a objevuje… |
|
ČekámeNe všechny kočky, které k nám přicházejí, jsou zdravé. Naopak, málo kdy se nám stane, že přijmeme zvíře bez jakékoli nemoci či problému. A tak v této záložce najdete naše čekatele. Tedy kočky či koťata, která se teprve doléčují, dobírají léky či čekají na očkování. Pokud se Vám někdo z nich líbí, neváhejte a volejte, rády Vám ho schováme. |
Kočky, které nikdo nechce
Kočky, které nikdo nechce, kočky staré, kočky s hendikepem, kočky s chronickým problém, kočky plaché……
Máme jich u nás v Pozor kočce! také pár. Každý rok u nás nějaká ta nešťastná kočičí duše zůstává.
A my se ptáme proč? Proč si nikdo nevezme Čaka, Bubí, Farina, Sašánka, Bellušku, Syčilku, Slapíčka nebo Hectora? Jsou opravdu tak jiní než ty ostatní, zdravé a mladé kočky? Je s nimi větší práce? Jsou s nimi větší starosti? Možná ano.
Čeho se bojíme? Že nás opustí dřív než by nám bylo milé? Že se budeme muset dívat, jak jim není dobře, jak nám pomalu odchází pod rukama, jak jim nemůžeme už pomoci? Bojíme se podávání léků, ošetřování neduhů. Bojíme se, že nás budou stát peníze? Nechceme plašánka, protože ho nebudeme moci pomazlit?
Možná ano. A přesto si myslím, že je dobré to zkusit, že si to zaslouží.
A tak si Vám v průběhu příštích týdnů dovolím představit naše kočky, které dosud nikdo nechtěl. Některé samozřejmě již do adopce nemůže a nechceme nabízet, jsou příliš zvyklé na místo, kde dosud byly a přesun by možná nezvládly, ale přesto je připomenemeJ.
PROTOŽE VŠECHNY MELY ŠANCI NA DOMOV.
Možná když si přečteme znova jejich životní příběh, koukneme se na fotky a zamyslíme se nad nimi …třeba se podaří jim tu jejich kapičku štěstí najít.
Říkáte si, má vůbec cenu se s nimi „párat“? Vždyť budou dlouho zabírat v útulku místo. Nebylo by jednodušší je nechat uspat a nabrat místo nich nějaká fešná koťátka?
No jednodušší by to bylo, ale takhle my to neděláme. Když už se jednou zavážeme, že se o někoho postaráme, nehledáme nejjednodušší řešení.
Protože když najdeme odvahu sklonit se k těmto, nechtěným kočkám, objevíme mezi nimi nejeden poklad. Oni se od těch našich mazlíků a roztomilých koťat a bezproblémových koček liší pouze tím, že nikdy nedostali šanci mít ten svůj domov.